Inspirativní...

Dívám se okolo sebe,

ale těžko hledám inspiraci.

Cítím ty city,

uvězněné v mém srdci…

 

 

Bez umění,

bez ztvárnění…

Dívání se do prázdna

a jenom snění…

 

 

Čekám na tu chvíli,

kdy se to všechno změní…

Že by nový den,

přinesl nové bdění?

 

 

Asi ne,

takhle to nechodí…

Jak se ale říká,

naděje umírá poslední…

 

 

Každým krokem

všímám si detailů…

…Každým coulem,

snad s nimi tu bránu odemknu.

 

 

Dostat se zase do míst,

kde stačí inspiraci jenom zvednout,

s láskou ji oprášit

a přes koleno jemně ohnout…

 

 

Po dlouhé době

se nadechnout…

Bez úzkostného pocitu,

všechno ze sebe vydechnout…

 

 

Vnímat to,

co je okolo nás hezký…

Začít znovu žít,

od začátku a bez starostí…

 

 

Po dlouhé době,

jen tak si ,,vylejt“  srdce…

Napsat o tom co mě tíží,

i když s křečí v ruce…

 

 

Tak se mi zdá,

že múza je dost nestálá…

Štěstí má ten,

kdo s ní každou noc nasává…