bolest má
uhrančivé oči
někdo ji vykřičí
jiný
promodlí
kdo to ví
z jakého dřeva
byla vyřezaná
kolébka
zda u ní stály
tři sudičky
a nebo
svatá trojice
kořeny se nikdy
nepřestanou drát
za sluncem
jako stín
neopustí
svého průvodce
mám ráda hloubku.. mezi tím vším vetchým, silná...leč co zakoření nesnadno se ničí... jo, mám ráda kořeny i ty , co je tvoří... vytváří... a že to někdy bolí, to nazakořenit...
17.05.2014 23:34:32 | zelená víla
Moc se mi líbí, i přes hluboký obsah působí jemně a nenásilně a pěkně graduje až k samotnému závěru... :-)
17.05.2014 19:48:39 | Amonasr
v kořenech bývá síla...láska i chlad
promodlit život
nebo spát?
...křič i vyj
jen tak se pozná, kdo ti stál u kolébky
ŽIJ...
17.05.2014 17:48:59 | básněnka
Máš černé myšlenky, Zdeni...? Ale básnička se Ti povedla, nepřestaň se drát za sluncem :-)
17.05.2014 16:13:39 | Pamína