Anotace: ...
Ve tmě,
v přítmí…
Sedí na posteli
a přemýšlí…
Sedící suše,
jako tělo bez duše…
Bez zbytečných přání…
A ze života jen zklamání…
Šíp,
co vyletěl z kuše,
rotoval vzduchem
a probodl jí srdce…
Ty dvě duše v ní,
ta první i ta poslední…
už se neznají,
navzájem se odhání…
To světlo na zdi,
pomalu mizí…
Přichází tma,
temnota ryzí…
Vůně života,
koření snění,
půlnoční bdění…
A ranní střízlivění…
Něco získala,
něco ztratila,
dívá se do prázdna,
a zrak svůj zabila…
Přemýšlí nad životem,
přemýšlí nad osudem,
nad tím co bude,
až tady nebudeme…
Zase moc přemýšlí…
Na vlnách deprese,
to těsné obejmutí…
Celá se zatřese…
04.09.2014 19:17:45 básněnka
Amor použil prsty..jedy
snad aby změnil zastaralé vzory
střelec klad
zklamání jak výdřeva je z klád
a duše dělitelný sudou
je světlem
nebo rudou
pro postiliony?
04.09.2014 19:26:59 Gabriela Green
Tvé představy neznají meze,
to je to,
co na Tobě obdivuji...
...Hřejí u srdce
Děkuji :-))
11.07.2014 01:28:29 Happyyz
Překrásná kompozice,
Výlevné vánky noci,
jejich slévání moci,
krásných ozvěn víříce,
čirých a nekonečných ó tvé oči.
Čtu ji v poháru noci,
je to devět básní v rytmu,
těch hvězd, jež vybuchují ke dnu,
a jsou temné, neboť nebe jimi o mé půlnoci.
Tvé básně, potomci obrazu, jež miluji.
V. princ