Do světla se temnota
potichounku vkradla
a nepropustila
ani paprsek malý.
V jiskřících očích
jež plné života byly
se rozhostil tupý pohled
z něhož se slzy valí.
Upřímný úsměv říkající
vše je skvělé, byl tipický
místo něj se chmury zračí
snad to nebude navždycky.
Srdce plesající radostí
jako by se zastavilo.
Ne tluče dál
slyším jeho tlukot!
Vždy má důvod bít
i kdyby jen pro toho
v kom přebývá a ptá se
jak dál žít?
žádný život není zbytečný...
11.06.2014 19:35:32 | zelená víla
Vím že ne, tak jsem to ani nemyslela, ale také vím, že je někdy těžké se odrazit ode dna a to je ta chvíle, kdy se všechno zastaví.
11.06.2014 20:29:01 | Rozina
je to někdy těžké, ale člověka to posílí... nebo alespoň mě...
11.06.2014 21:59:50 | zelená víla
S tím souhlasím...opravdu to posílí, jen to nějakou dobu trvalo než jsem to takhle začala vnímat. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré.
12.06.2014 11:02:59 | Rozina
mně to taky chvíli trvalo, ale pak jsem opravdu objevila to, že nic se neděje náhodou a že mi to dalo nějakej osobní růst, jestli to tak mohu nazvat...
12.06.2014 14:07:39 | zelená víla