ponenáhlu

žiji nádherný věk nebo-li období

i když nemůžu ani říct,

že už mě v nitru nic nebolí

pořád tam objevuji neprobádaná zákoutí

někdy mám splíny

a jindy mě to nermoutí

již nepotřebuji 

rozumět všemu

jen někdy potřebuji

si to připomenout

a zase hezky plynout

někdy se potřebuji

o tom co najdu jen vymluvit

když už se to dostalo na světlo

dostalo to svou pozornost

jednou - dvakrát

pak ponenáhlu je to pryč