Urtica urens
Urtica urens
Anotace: ...když nerozumí česky...
jak žahavou kopřivou
šlehls ve mně
bolest mne zalila
tebe stud
jakoby most propadl v nás
zjevně
můžeme jenom žehrat
na osud
Komentáře (23)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk12.06.2015 07:00:25 Howkins
Velmi pěkné,
pár slov
a je v nich vše
bolest i odpuštění,
bude-li přízeň myšlenky
pošlu Ti variaci
na tohle téma ...
09.10.2014 09:34:55 Akrij8
V několika slovech silný obsah, to mám rád :o)Velmi zajímavé
09.10.2014 13:59:21 Malá mořská víla
Díky moc Akriji. Já zase obdivuji tvou něhu v básních a srdce.:-)
08.10.2014 16:57:47 James Libustka
tolik kopriv mezi nami...
08.10.2014 20:29:09 Malá mořská víla
Libůstko milá, mě se jich v životě zase tak moc pod nohy nepřipletlo:-).O to víc pak ten žahavý šlehanec překvapí.Ale i s tím se musí počítat a vše slouží k našemu růstu.Takže i kopřivám bychom měli poděkovat za to že, nám dávají poznat sami sebe.
08.10.2014 12:45:00 uživatel smazán
Za mě potlesk - do oblíbených :-)
08.10.2014 14:37:00 Malá mořská víla
Děkuji Johny, od takového znalce života jako jsi ty, je to pocta.
08.10.2014 14:48:16 uživatel smazán
Ježíš co blbneš, ty poctíváš mě! :-)
08.10.2014 11:28:57 Aida
Každý z nás touží
po lásce z pohádky
křehké jak odlesk měsíčního světla
voňavé jako růže
v tajemných zahradách
a zatím brodíme se v kopřivách
navzájem stahujem se z kůže
osud z nás dělá
jen marné žebráky
08.10.2014 12:49:21 Malá mořská víla
Aido drahá. To zase ne má milá.
Nebožáky ze sebe dělat nenecháme. Mluví teď ze mě bojovná Amazonka.
My básnířky v sobě máme sílu nejen slova.
Slovo sice dělá muže,my jsme byly stvořeny jako mu-ženy.Pomoc jemu/muži/ rovná.
Ba dokonce se obávám i toho ,že když už si to jednou Bůh na muži zkusil, na nás i něco vylepšil. Nechci být pyšná.Bože chraň.
Celé bych to uzavřela známým citátem: chybovat je lidské, odpouštět je božské.
A kdo myslíš ,že mi to připomenul, můj drahý manžel. Je to moudrý muž, vždy mi poradil dobře.:-)
08.10.2014 23:04:38 Aida
Tak to ti gratuluji k energickému duchu a hrdosti na ženství! (A taky k moudrému manželovi s nadhledem ;) Já jsem s tím vědomím síly v poslední době opatrná. Mám bohužel pocit, že Bůh se rozhodl mě vylepšovat poznáním mé vlastní omezenosti (a to nejen básnické – na tomto poli jsem donedávna měla jen čtenářské ambice a samotnou mě překvapuje, že najednou občas něco sama vyplodím, jakkoli nedokonalého…) Horší je, že zjišťuju, že veškerá má energie nestačí k tomu, abych otočila zeměkoulí pozpátku... Nevyléčím druhé, nevzkřísím mrtvé… nejsem Kristus, který svou obětí dokáže spasit svět. Bolí to, ale svým způsobem je to i osvobozující pocit. Šetří sisyfovskou námahu. A mimochodem velmi těší mého muže, který má více prostoru vše řídit a starat se o mě. Chlapi nejvíc milují silné ženy, když jsou zrovna slabé ;)
09.10.2014 09:18:48 Malá mořská víla
Aido, to samé jsem si prožila také, když tě čtu mám pocit ,že jsi se mou v hlavě.
Také jsem podnikla všechny biblické kroky pro dvě ženy co mi před očima nakonec umřely na rakovinu, před dvěma lety bych se smála, kdyby mi někdo řekl, že vyplodím něco jako báseň. Jen tou povodní jsem projít nemusela.
Pořád hledám odpověď proč tenkrát musely odejít tak mladé. Kde jsme zklamali. Došlo u mě k velké frustraci a skoro ztrátě víry. Naštěstí jsem pochopila, že víru nemůžu ztratit, když mi byla do srce dána.
Že přijmout nebo odmítnout nemoc, musí ten člověk sám a nikdo to za něj nevymodlí, nevypostí.
Že pokušení se pořád točí okolo mého slabého místa charakteru. Mohu mu podlehnout a znova se vrátí, nebo se přimknu ke Slovu a vzepřu se mu. Pak z toho může vzejít i nějaké dílo, nejen básnické.
Nebo taky spolu s Jobem nechápu proč? S pokorou musím přijmou co mi Pán dal a vzal. Je to specifické, ale věřím, že vše slouží k růstu bytosti. Každý si na tu svou cestu musíme posvítit sám, ale sdílení zkušeností je naprosto stěžejní.
Přeji Ti sílu pro Tebe samou a jen tolik slabosti, aby jsi si hýčkání a péči svého muže náležitě užila :-)Jsi velmi moudrá žena.
09.10.2014 18:39:36 Aida
Jak jsou si někdy lidské cesty podobné... Liter mě uchvátil nejen přívalem nádherné dosud nepublikované poezie, ale také možností sdílení. Dosud jsem si udržovala od sociálních sítí spíš odstup, ale tahle možnost setkání a komunikace s tolika zajímavými lidmi, s nimiž často cítím řadu společných věcí, mě nesmírně obohacuje. Tobě zvlášť děkuji za podporu a inspiraci, milá Malá mořská vílo. Krásně píšeš a spojuje nás opravdu hodně. Hodně mi to teď pomáhá.
09.10.2014 21:04:40 Malá mořská víla
Jsem moc ráda.Věřìš, že už ani nejsem překvapená že, naše cesty daly průsečík.Konečně jsem totiž pochopila svůj dar od Pána.Je to skvělý šéf začínám pro něj makat na plný úvazek.Přitom se necítím vyčerpaně, ale spíš doplněná až po okraj.Je to krásné, pochopit a uchopit své místo v čase a prostoru, který nám byl dán.Děkuji Ti za tvá slova sestřičko.:-*
07.10.2014 16:21:32 enigman
zřejmě je to tím že je jen jednodomá...
08.10.2014 11:18:48 Malá mořská víla
Navedl jsi mě na správnou kolej básníku botaniku. Také mám takový pocit, že vlastně neví co je.
Důležitější je, že já vím co chci.:-)Taky jsem na to už dost stará...
07.10.2014 14:10:17 jitoush
....krátká,ale silná.....Ji.
07.10.2014 15:05:23 Malá mořská víla
Díky, jako ta kopřiva.
07.10.2014 15:23:29 jitoush
...kopřiva sice žahá,ale je také hodně léčivá....čistí a posiluje....
/úsměv/.....Ji.
07.10.2014 16:00:36 Malá mořská víla
Díky Jituško. Tvá slova jsou moudrá.Určitě mi ta zkušenost má být přínosná.:-)
