Kocovina

Od včerejší noci
není mi pomoci
a moje prosby
k Ježíši a dalším šmejdům
jsou marné,
jako volání opilých stejdů
pod balkonem.

Ráno zbytkáč ze mne mluví,
jako by moje hlava nesla tuny.
Nepočítal jsem s tím,
že ta vodka semnou bude ještě ráno
a že na střepech
včerejšího večera budu mít ustláno.

Odejdi kocovino!
Nech už mě být!
Klidně ti slíbím že už nebudu pít!
Nikdy!

Žaludek rozžhavený na uhel,
mohl bych vyzrvacet jej na povel.
Další hnusná neděle v mlžném oparu,
snad si na tento den
příště vzpomenu.