Prokletej Svět

Ať se podíváš, kam se podíváš, hnus proudem teče, jako stoka šírá,
na noze mě cosi šimrá.
Krysa vypasená okusuje kotník, zoufalý zvoník zvoní,
vdomnění, že se něco změní, marné je jeho klení.
Celá zem je v moci toho ničemného, nic už mě nemůže překvapit,
a hnus dále teče, teče dále, copak to nikdy neskončí, pro pána krále!?

Nikdy, nikdy, snad až tehdy, až oči zavřem, pak budem mít mír v srdci,
realita jiná nastane, bez krysích poslanců, a havěti všelijaké šedé,
pak otevře se nebe, a světlo oslní naše tváře, bez lhářů, bez krys,
tě pic.