Městský strom obtěžkán a dvé dívek

Záblesky pouličních světel
dvojice lidí, celé skupiny,
punče doslova celý věrtel,
efektně nasvícené vitríny.

Pohledy,
velmi soustředěné pohledy,
do očí dívek,
mladých žen,
jsa obdivem rozechvěn,
sdílení jisker v očích
i nezájmu,
střídají ty letmé
potajmu...

Většina z nich
čepice nejrůznějších tvarů,
svrchníky,
dávají vyniknout plným hrudím,
vonná skořice, směsice chutí,
flauš svrchníku,
střídá šála od Burberry,
věhlasného anglického salónu,
úsměvy opětované,
bez pelu nevěry,
krátký vjem,
kterak ledový vítr,
obtáčí mramorovou madonu.

Slavnostní rozsvícení městského stromu,
svítidly obtěžkané větvoví,
hlas známých folkařů z amplionu,
podkresloval severní vítr ledový,
a stranou všeho dění,
u božího koutku vedle kostela
krom dívek dvou,
dočista nikdo není...

Hleďme!
Dvojice drobných dívek
krásných sedmnáct járů
v tenkých leginách,
v mraze drkotají zuby
trpí pro diktát módy.

A já,
namísto, abych jim nabídl rámě,
tedy alespoň jedné dámě,
tiše odcházím,
za zády radnici města,
broukám si
poněkud tklivé ódy
na jejich krásu!