u nohou ztracených staletí...
u nohou ztracených staletí...
oparu prvotního bytí
dobývám jej zvolna
z hustých mlh žití
zvláštní rituály
světla a stínu
z nejasných křiků v dáli
z návalu stesku
záblesky lidství vznítí
tu matnou bytost
v neklid stálý
snesl se déšť
na to čím jsem byl kdysi
teď nebe a sníh
nade mnou visí
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisksníh roztaje, déšť uschne... zůstaneš ty... jen ty...
18.01.2015 02:32:07 | zelená víla
bezbřehý mír...ten prostor v nás...světla jas...co rozpíná se...z.úsměv...
05.12.2014 02:20:35 | zdenka
a záhada
kým jsi teď...
však, dílem svým
roušku poodkryl jsi
04.12.2014 23:13:25 | Malá mořská víla
Zajímalo by mě, jaký prožitek tě takhle dovedl inspirovat. Kdysi jsem napsal báseň Tady i Tam. A když jsi to psal, tak jsi nebyl tady, byl jsi tam. Jestli ano, tak to znám.
03.12.2014 23:18:48 | VEDz RVAHEs
byl jsem tam...
04.12.2014 11:44:31 | enigman
jak kdybych se podívala přes sněhovou vločku:)natolik je půvabná...
03.12.2014 16:18:51 | střelkyně1
.....to něco
podstatu křísí
a pohled
do hlubin míří
pochopení
s jiskrou bytí
na dohled...
03.12.2014 15:24:56 | jitoush
Nevím proč, báseň ve mě evokuje národ Keltů...
03.12.2014 14:09:10 | sluníčko sedmitečné
Déšť smývá stesk a tiší křik,
záblesky lidství ve skalách, ve větvích,
očima proniká do nahé prostoty,
nevinnou bělostí sněhu,
nebeskou vlídností,
zase se vznese k obzorům
tvé nové TY. :O)
03.12.2014 13:52:27 | Tichá meluzína