u nohou ztracených staletí...
u nohou ztracených staletí...
Anotace: ...
naskytl se mi pohled
oparu prvotního bytí
dobývám jej zvolna
z hustých mlh žití
zvláštní rituály
světla a stínu
z nejasných křiků v dáli
z návalu stesku
záblesky lidství vznítí
tu matnou bytost
v neklid stálý
snesl se déšť
na to čím jsem byl kdysi
teď nebe a sníh
nade mnou visí
Poslední tipující: Madanik, zelená víla, zdenka, Malá mořská víla, Joe Vai, VEDz RVAHEs, Quetzal, Jort, střelkyně1, Amonasr, ...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk05.12.2014 02:20:35 zdenka
bezbřehý mír...ten prostor v nás...světla jas...co rozpíná se...z.úsměv...
03.12.2014 23:18:48 VEDz RVAHEs
Zajímalo by mě, jaký prožitek tě takhle dovedl inspirovat. Kdysi jsem napsal báseň Tady i Tam. A když jsi to psal, tak jsi nebyl tady, byl jsi tam. Jestli ano, tak to znám.
03.12.2014 15:24:56 jitoush
.....to něco
podstatu křísí
a pohled
do hlubin míří
pochopení
s jiskrou bytí
na dohled...
03.12.2014 13:52:27 uživatel smazán
Déšť smývá stesk a tiší křik,
záblesky lidství ve skalách, ve větvích,
očima proniká do nahé prostoty,
nevinnou bělostí sněhu,
nebeskou vlídností,
zase se vznese k obzorům
tvé nové TY. :O)
