Jak mám stonat?

Po úvaze, nazrála ve mně o víkendu
zcela jistě podstatná téze, myšlenka,
že vydám se k lékaři - proti trendu,
jak spoře oděná do divadla - dívenka.

Vloni jsem kombinoval léky s prací,
mé zdraví bylo dlouho podlomené:
„Třeba ten pocit znáte – živnosťáci“
samoléčba tři měsíce, nota bene!

Nechtěl jsem vystavovat sebe stresu
letos nemoc přecházet nehodlám,
klouby mě bolí, zimou se třesu,
jsem zůstat doma v loži odhodlán.

Držitel listu opravňujícího k živnosti,
řekl by: „Tys pozbyl člověče rozumu“
Nemyslel by to špatně, pravil ve zlosti:
„Maroděním nevyděláš ani korunu!“

Po loňském trápení o léčbě přesvědčen
již v ordinaci sedím praktického lékaře,
zhluboka dýchám, do půle vyslečen,
doufám v umístěnku mezi polštáře.

Stařičký polštář přilnul k tváři,
Pegas mě do krajiny snění unáší,
velmi brzy se mi usnout podaří,
dřív než mráz okno obrazy zkrášlí.

Ale co to? Za polštářem vibruje stěna,
vrtačka s velmi silným příklepem,
nevím zda úpět mám anebo sténat,
trpím, nevoli vyjádřím povzdechem...