(NE)ŽIVÁ

Jen tak se procházím
okolo skal
a náhle jako by
někdo zašeptal:
„Dopřej nám sluchu,
člověče.
Tvůj čas tak rychle
uteče...“

Snad vítr kamenům
propůjčil hlas,
v nitru mém způsobil
podivný třas...

Kroky mé dozněly
a v kouzlu ticha
podléhám pocitu,
že skála dýchá...
…
Ne, nemám právo říct:
„Je to věc bezduchá.“
Živý je celý svět.
Když duše naslouchá.