Vzhlížím k otci byl a je bojovníkem

Po noci opět nedobře vyspán
je to tím, že jsem o 20 kilo starší?
Podivně, tak pravláštně uondán,
nastává nový den, v pořadí další.

Žehrat bych možná mohl,
noc byla o hodinu kratší
a třebaže je to k pláči
čemu bych tím pomohl?

Jak nový den účelně využít?
Jak zatočit s melancholii?
Co třeba se ničím netrápit?
Ani tím, že jsem melancholik
ani tím, že lidé s nadváhou
mívají sklony k depresím.

Jsem asi jedním z nich,
mívám návaly frustrace,
jindy jsem zase workoholik,
s charismatem, dávkou elegance,
neznám jen poměr, čeho kolik.

Buď se krčím ochablý v koutě,
nebo se pouštím do zběsilého tance

"I´m like dance!"

Můj otec znám byl povahou
neúnavného bojovníka,
psal básně, maloval výkresy.

Říkával:
„ Trpělivost přináší růže“

Zkusím být jako on: „MUŽEM!“

Něco mi říká:

„Tak už seber se!“

Jen nevím,
zda mi k tomu budou stačit
boty doktora Martense!