žebrák

....
rozetnut osudem zbylo ho půl
pominut ve smyslech pro chvíli pouhou
nad svými přeludy zlomil už hůl
a jen se tu tiše potácí strouhou

....

s kapes už vyfoukla bez zbytku city
ledová vichřice co světem ho vodí
do hrudi zářezy má hluboké vryty
a jen bol ,bolest zas znovu plodí

....

do dlaní mrazivých co hřát směli kdysi
čas vtiskne ostřím svým krvavou vrásku
v krajině, kde byli dřív tak milé rysy
nezbývá nic už co šlo by dát v sázku


....

a tak se den co den o žebrácké holi
belhá tu obtížen kabátem šedým
s pohledem vyhaslým jde někam do polí
sám cíl cesty nemá ani já už ho nevím

...