A mé oči jsou stále široce otevřené

Do ticha noci
při odchodech štamgastů
ze zažloutlého lokálu
dochází k vrzání veřejí.

Tím však spaní nepřejí
- spícím.

Vše je poněkud v kontrastu.

Oni jsou v rauši,
na jiné nedbají ,
podobně jako studenti,
co rytmické pohyby konají ,
pod závojem noci,
za citoslovcí slasti,
konají bez přestávky,
tématicky laděné hrátky.

Kam patřím já? Ke komu?
Snad mezi dekadenty,
občas k milovníkům hudby,
okouzlené „Mou vlastí“

Čí postel zahřívám?

Tu svou,
tělo natřeno repelenty,
stále si zakládám na cti,
dodržování pravidel,
jsem anjelem bez křídel….

Nemohu ani chvíli spát,
na věži odbila druhá ranní,
gambleři,
chtějí urputně hrát,
barevné kontrolky,
blikají do mých oken...

Mohu je mít rád?
Podle pravidel hrát?
Nemohu!
Za nedlouho budou tři
panuje bezvětří

and

„I still have my eyes open!“