odloučením
pomalu vyprchává
moment jitřní radosti
škádlivého paprsku seznámení
když nachovým nádechem
ptám se uvnitř sebe
kde jsi
a odpovědí
mi je jíněná jistota
že jinde
už skoro nevěřím
úsměvu slunce
a hledám v řece kamínky pro štěstí
jehož se ptám proč
zase šeptám k vodě
a nízko nad hladinou ticha
plaším tyrkysové vážky
otázkou
proč mi není do zpěvu
kde jste vy andělé znamení
když už nejsme po hádce
ba ani po pohádce
ve společném večeru
ne nejsem sám -
cit přechází most
potkávám sebe
jsem cizí divný host -
kdo jsi? pochybnost
konvice pobublává
káva a k ní káva
skoro bych i plaval
ve své bublině
psí bych nepřiznával
proto jsem tu potmě
v modré kavárně
a déšť je modrý cukr
v srdeční ledárně
krásno kolem sebe vidíme,
jen když je v nás
projdi se podzimním lesem
najdi ve své hloubce světlo
nevadí, že rozjitření
dělá vlhko kolem očí
a na konečcích řas
15.09.2015 13:04:33 | Romana Šamanka Ladyloba
Krásná báseň hodící se k náladě probíhajících dní. :O) Chce to pohled do plamenů J's, třeba z nich vytančí i nějaká Carmen. :O)
15.09.2015 12:23:07 | Tichá meluzína