Rozprostraněná

Zůstávej tichem rozprostraněná,

halena závojem obilných klasů,

žena je po žních polednem,

do těla jitra obrácená

pohledem vykoupilas spásu,

kroky jsi políbila dnem.

 

Průzračnou siluetou snů

po prstech pošeptáš půst,

hladová ústa zesládnou,

žal do podešví zavinu,

odřízni se od zlých úst,

Lásce budiž krajinou.

 

Čas prý se nikdy nezmýlil,

jen přišel o hlavu,

prokřehla víra v podkřídlech,

v bezkuží slov jsem vyslovil

jen trochu vláhy v modlitbu

pro Tvoje jméno v holých zdech.

 

Špatně se vzpomíná na zítřek,

nosívá tváře bez tvaru,

pro pecen, který neupekli

spojím Tvé prameny ve svazek,

z hliněných stěn vykroužím víru,

uzavřu brány k předpeklí.

Střetni se v oknech mých zřítelnic

s obrazem, který Ti náleží,

zůstávej stálou spodobou,

hladiny Tvé jsou bez hranic,

včerejší úsudky závaží,

 rána je přetrhnou v kolenou

nepokosené ženy do perel tisíceré krásy