Po dva a dvacáté

Po dva a dvacáté

Anotace: ...

Po dva a dvacáté,
obléká mě tma,
jak na tělo, tak i na pyžamo,
a svlékne se ze mě, ráno,
možná již budu vzhůru,
možná taky ne,
nenávidím tuhle můru,
ať v hlubinách si zůstane.
Kdo je šťasten nevidí tmu,
nevidí prý nic než světla zář,
nevidí prý zlo a špatnost,
kouká na konec tunelu,
přímo na jeho konec,
v dáli slyší možná zvonec,
žádný umíráček,
jen k obědu nedělnímu,
pobízí,
a nás ve tmách,
k obrácení zraku k světlu,
pobízí.

Po dva a dvacáté,
tma zločiny kryje,
a pravda prej že hnije,
no kdo ví,
možná přízraky,
v převtělené zmije,
poutají ji,
v hříchu,
utopie,
ke hříchu,
zmaru,

Po dva a dvacáté,
v televizích fůra nahých slečen,
láká tě svým tělem,
abys i ty byl s nimi svlečen,
ale co tvůj stud,
no jo, vždyť se nikdo nedívá,
do tvé hlavy,
nikdo si nepročítá,
tvé představy,
třeba už všichni spí,
ale já ne,
tulím se ke světlu,
které nepřichází,
neboť ho k sobě nepustím,
nenávidím temnotu,
a přesto v ní musím žít,
jako my všichni,
kteří výsměchem jsme společnosti.
Autor Pavel Vlček, 24.03.2016
Přečteno 504x
Tipy 7
Poslední tipující: Bludimíra, Týna, Móny, Kubíno
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Líbí se mi upřímnost, kterou vkládáš do svých básniček.
Pokračuj, jsou fajn a rád si je pokaždé přečtu :)

25.03.2016 01:21:57 | Kubíno

Díky moc, já to poslední dobou jinak neumím. Raději bych psal zapamatovatelné a pohodové básničky, ale nějak jsem se dopracoval ke složité a řekl bych možná až bádavé poezii.

25.03.2016 07:52:25 | Pavel Vlček

Jsou dobré, pokračuj v nich :)

25.03.2016 21:29:40 | Kubíno

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter