Anotace: ...
Prstoklad ticha na rtech Tvých
v podetmí sněhobílých ran
modlí se klasy pokosené,
jitrocel nevykvet ve skráních
ve stopách prostohlasých pian
usne-li jméno, tvář Tvá ne.
Neslyšně kroky líbají zem,
vločky jsou nedozdaným sněním,
ruce jen váhavým poutníkem,
jediným místem, kde nezemřem
srdce, jež chvěje se odevzdáním
pro všechny, které milujem
19.04.2016 17:08:48 tall&curly
Můj šálek čaje tahle poezie není, ale zaujala, rozhodně nezapadá do zdejšího proudu. Myslím, že tady vyniká svou slovní zásobou.
08.04.2016 23:23:54 zdenka
modlí se klasy pokosené...čistá píseň se krajem line...krásná...souhlasím s Janičkou...úsměv.z
07.04.2016 17:43:42 Nikita44
ta je krásná Jirko, mohl by jsi jí zařadit ve středu do recitace? udělal by jsi mi radost..:-)))