Občas si všichni čistíme
svoji duši pláčem
i v harmonii
ovázané hojivým fáčem
v paralelních slzách
co kanou zárověň i z nebe
Tím úlevným deštěm
z mraků pochybností
spláchneme zrnka smutku
a spoustu zbytečností
a zase o něco víc
dokážem přijmout
sami sebe
Tím úlevným deštěm...úsměv.z.
27.05.2016 21:40:16 | zdenka
:-))ano tím...
27.05.2016 21:54:48 | Nikita44
Milá Nikito, tato báseň jako napsána pro mě
..a s poznáním sama sebe
prosím i o kousek nebe...
Děkuji
27.05.2016 12:35:26 | JSJ
jsem ráda, že zaujala:-))děkuji moc
27.05.2016 14:42:18 | Nikita44
a někdy ukápnutá slza probudí spícího snáče-snovatele Tvých radosti-on sám pak z Tebe dojat nad nimi chutě zapláče...:-D*
27.05.2016 12:00:12 | Frr
:-))díky
27.05.2016 12:19:13 | Nikita44
Jsem nic, jsi skvělá...
...paráda, nádhera...
27.05.2016 00:19:00 | Mácha
Ach, tak nějak... možná si ještě více uvědomuji svoji omylnost, i to, jak je člověk malý a ve skutečnosti vlastně sám... Ale Tvá báseň je - řekla bych ozdravná, s nadějí, líbí se mi a děkuji za příležitost k zamyšlení :-)
26.05.2016 20:45:18 | Helen Zaurak
díky moc Helen..pokud moje báseň působí ozdravně, tak pak je to pro mě o radost víc:-))
27.05.2016 08:11:39 | Nikita44
... Nádherné .. Překrásné :-) Obdivuhodné :-)
26.05.2016 11:06:17 | tvořilka