Anotace: ...
Občas si všichni čistíme
svoji duši pláčem
i v harmonii
ovázané hojivým fáčem
v paralelních slzách
co kanou zárověň i z nebe
Tím úlevným deštěm
z mraků pochybností
spláchneme zrnka smutku
a spoustu zbytečností
a zase o něco víc
dokážem přijmout
sami sebe
27.05.2016 12:35:26 JSJ
Milá Nikito, tato báseň jako napsána pro mě
..a s poznáním sama sebe
prosím i o kousek nebe...
Děkuji
27.05.2016 12:00:12 Frr
a někdy ukápnutá slza probudí spícího snáče-snovatele Tvých radosti-on sám pak z Tebe dojat nad nimi chutě zapláče...:-D*
26.05.2016 20:45:18 Helen Zaurak
Ach, tak nějak... možná si ještě více uvědomuji svoji omylnost, i to, jak je člověk malý a ve skutečnosti vlastně sám... Ale Tvá báseň je - řekla bych ozdravná, s nadějí, líbí se mi a děkuji za příležitost k zamyšlení :-)
27.05.2016 08:11:39 Nikita44
díky moc Helen..pokud moje báseň působí ozdravně, tak pak je to pro mě o radost víc:-))
26.05.2016 11:06:17 uživatel smazán
... Nádherné .. Překrásné :-) Obdivuhodné :-)