Život se žene, jako rozbořená řeka, 
sotva někdo z nás zastaví čas.
Přitom budoucnost je v nedohlednu, 
a přesto se v mžiku s přítomnosti stává minulost.
A když se ztiším, slyším ozvy svého srdce.
Je to jen sen?. Ne, dýchám – tudíž žiji.
Však bojím se, že můj konečný výdech nebude,
to poslední, co udělám.
A já už teď vím, že se nechci vrátit, už nikdy.