Světýlko

Světýlko

 

Světýlko krásné, ty záříš tam v dálce

Tak omamně, sladce -

Že někdy až bolí,

Ten třpyt v mé duši, když zahoří zlatým plamínkem . . .

 

 

Světýlko jasné, už zase tápu -

Tak posviť mi, prosím, ať vidím, kam šlapu.

Ať není to v trní,

I když, víš, – nebylo by to poprvé . . .

 

 

Světýlko, nespi, vždyť třeba už zítra zas

Vyzvednu pro sebe cestovní pas

A pak na té cestě – nebem i peklem

Se díky tobě neztratím . . .

 

 

Světýlko milé, teď svítíš tu ve mně

tak dlouho a věrně,

Dávno - už od doby, co´ s zbylo mi v duši

 po mých milovaných . . .

 

 

Tak věřím ti - neztratím se v lese,

Ty si mne najdeš a prohlásíš: jde se!

A ten třpyt v mé duši, té duši -

co navždy dívčí zůstane, zas zahoří zlatým plamínkem . . .

 

 

 

 Za foto děkuji MIRA Photography www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts