Světýlko
Světýlko krásné, ty záříš tam v dálce
Tak omamně, sladce -
Že někdy až bolí,
Ten třpyt v mé duši, když zahoří zlatým plamínkem . . .
Světýlko jasné, už zase tápu -
Tak posviť mi, prosím, ať vidím, kam šlapu.
Ať není to v trní,
I když, víš, – nebylo by to poprvé . . .
Světýlko, nespi, vždyť třeba už zítra zas
Vyzvednu pro sebe cestovní pas
A pak na té cestě – nebem i peklem
Se díky tobě neztratím . . .
Světýlko milé, teď svítíš tu ve mně
tak dlouho a věrně,
Dávno - už od doby, co´ s zbylo mi v duši
po mých milovaných . . .
Tak věřím ti - neztratím se v lese,
Ty si mne najdeš a prohlásíš: jde se!
A ten třpyt v mé duši, té duši -
co navždy dívčí zůstane, zas zahoří zlatým plamínkem . . .
Za foto děkuji MIRA Photography www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts
Opravdu skvělé :-))
17.07.2016 23:20:52 | Kubíno
Moc dík Kubíno, ty vždycky potěšíš :-)!
18.07.2016 06:00:19 | Fany
Philogyny, přesně tak :-), každý má nějaké to světýlko v sobě, někdy svítí jasně, někdy bliká, ale je tam :-), díky za básnivé řádky :-)!
17.07.2016 10:57:19 | Fany
...světýlko se třpytí nití, co vede tě tvým žitím... :)
17.07.2016 10:26:24 | Philogyny1