Tak jako kdysi
tvé první krůčky
přešly v první slova
co jsi znal
tak i závan vůně
kvetoucího dětství
už dávno
dávno vyprchal
Jen zahrada
nesmrtelných vzpomínek
na úsměv mámy
na její pohlazení
zapadala listím času
ten změnil
tenkrát na dnes
a to co bylo
na to
co už není...
Smutkem dotknuta
zahrada času
čarovné letničky
znovu svou krásu
vánkem co kolébá
provoněly
pro včely, motýly
nektar svůj skryly
pro nejsladší chvíle
s mámou
vzpomínky
milé rozvlnily
08.08.2016 08:42:04 | Malá mořská víla
Dětství je jen jedno, ale záleží na tom, jak na ně vzpomínáme...:-)
06.08.2016 23:24:56 | básněnka
tak tak:-))
07.08.2016 20:10:12 | Nikita44
není ani zapomnění...psaná lehkostí srdce...přepsala krásný sen...úsměv.z.
04.08.2016 15:17:29 | zdenka
děkuji Zdeni:-))
04.08.2016 16:30:20 | Nikita44
...je jako mámino pohlazení...
03.08.2016 21:34:39 | Philogyny1
účel byl, aby pohladila.. to se stalo a já mám radost:-)))
04.08.2016 16:29:44 | Nikita44
Krásná nostalgie - taková k hýčkání... :-) ST
03.08.2016 21:14:31 | Amonasr
Hebounké, jemňoulinké... Tvá báseň mi připomněla náhodnou fotečku, kde je mi 5 nebo 6 roků a držím se mámy za ruku :-)
03.08.2016 20:59:02 | Helen Zaurak
asi splnila co měla...vyvolala vzpomínky na dětství a mámu, to mě těší Helenko:-))díky
04.08.2016 16:28:23 | Nikita44