Kvítek slunečnice

​Viděl jsem jednou na ulici
před okny žlutou slunečnici
ke sluníčku stočenou
s hlavou krásně vztyčenou.

Na nebi pak slunce hřálo
s větrem si tam co si hrálo
byl to kvítek slunečnice
vlál jak vlasy tanečnice.

Létal tiše, vzhůru k nebi
chtěl jen slunce políbení
vítr ho však tahal zpátky
na kvítek byl příliš krátký.

Jak si tiše plul po větru
doletěl svou cestou k světlu
slunce, ale bohužel
spálilo ho na uhel.

A tak kvítek padl k zemi
černočerně opálený
stal se prachem v stínu cest
s touhou hledí do nebes.