PYŠNÍ

Jak snadno
člověk se stává
tol pyšným,
když neprohrává...

Zařekla jsem se
nikdy nebýt stejná,
jen na sebe pět chválu,
z ostatních dělat lejna,

přátele zavrhouti
- to dělaj snad jen krysy,
co teď jsou na vrcholu,
čím však byly kdysi,

to si nevzpomenou,
či komuž za moc vděčí,
u druhých velkou měnou
si podmaňují řeči.

K čemu to vše vede?
K čemu vše to je?
Řádky psané medem,
co listy slepuje

a táhne se a láká
svou sladkou vůní vosy,
každá může bodnout
- nezáleží, kdo jsi,

ať už člověk skromný,
či hodně velký zvíře,
jsi - li neoblomný
tol jist si v téhle víře,

že když neublížíš,
jen med sám toužíš mít,
nezbystří, že míříš
pro jediné jim vzít.

Stočí se jedna proti
i možná celý roj,
nezvládneš je zkrotit,
na život počne boj.

Tak nepokoušej štěstí
- s lidmi táž bitva stejná,
nic hezké nevypěstí
ten pocit žes kus lejna...