Pro vzpomínku

Anotace: ...

V půltónech ztrácím dech,

obracím se sluncem,

jsem němé kamení v ústech řek,

být vánkem na křídlech,

četl bych se srdcem,

být jednou z mnoha mek

Prosklený touhou umírám,

přikrytý bělostným pápěřím,

doteků, jež jsi zasévala,

popel k popelu poskládám,

ve víru věrně nevěřím,

z pramene pít jsi naléhala

Jsou mosty spálené v údolí,

kostnaté dlaně vztyčí břeh,

když kroky střelba zastoupí

I ticho hlasně zabolí,

skryj vlastní křídla ve svých snech,

čas ostré hrany otupí

zanechá v duši mělký mech