Návštěvnost
CVILÍNSKÁ JARNÍ MŠE
CVILÍNSKÁ JARNÍ MŠE
CVILÍNSKÁ JARNÍ MŠE
zlatavé vlásky jara nás přitahují na Cvilín
dychtivé povětří roztouženě omlazuje den
u Bauerovy střelnice se zdržíme jen na chvíli
hned vineme se vzhůru jako břečťan podél stromů a stěn
své kroky sázíme s notami ptačích hlásků do osnovy
pro černé klávesy harmoniky kamenitých schodů
smějem se zadýchaně – cesta nám neposhoví
sloužíme právě mši pro um člověka i pro přírodu
o kus dál – pod akordy varhan majestátních zdí Šelenburku
krotím svůj strach – jako vždy neúspěšně – o tebe
svou siluetou z věže mi utahuješ kolem krku šňůrku
nezřítil ses – klesáním do Krnova tak opět stoupám do nebe
Slezsko, 5.3.2017
https://www.youtube.com/watch?v=PhRa3REdozw
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskbojím se výšek... má dcera Káčko byla nadšená z poutě a především ze skákacího hradu se skluzavkou... inu po lanech dělaných do čtverců tam vylezla... super výkon, byla jsem na ni pyšná, byly jí dva roky :-) a ze zdola kříčím a tleskám a jančím, tak dolů pojeď, skluzavka... nebooooj... šikovná jsi, nejšikovnější jsem si v duchu říkala, seděla nahoře jako pecka a křičela jako tygr... já dole lamentovala všem těm kolotočářům v duchu, jenže nahoře se prostě pletla,že... tak si pro ní paní vylezte... inu, to jsem se opotila, já? a nahoru? po něčem gumovým s partou dětí do pěti let... kolem se to usmívalo s pohledem na mě... nene, nejsem ráda středem pozornosti a taky jsem vůbec nebyla při šplhu nahoru, když jsem tam skoro vylezla, nějaký klučík Káčko prostě strčil a ona se smíchem sjela dolů a dívala se na mě nahoru... a tak jsem to s partou dětí do pěti let sjela dolů, tohle příšerný dítě obula, odtáhla pryč a posadila do nízkého kolotoče do autíčka a na otázku kolik jízd? odvětila do zítřka...
11.03.2017 01:09:42 | zelená víla
:-D Z těch Tvých asociačních historek by se dala sepsat celá kniha :-)) Ale taky se mi díky Tobě vybavil zážitek, jak jsme si loni s přítelem zkracovali cestu z Rochusu (to je kopec s kostelíkem) a končilo to takovým poměrně prudkým blátivým svahem před hotelem. Přítel byl dole mnohem dřív a bavil se pak na chodníku pozorováním, jak se snažím těch asi 20 posledních metrů nesjet tím blátem po prdeli (pardon). A jak se tak na můj účet královsky bavil, zastavovali se i náhodní kolemjdoucí a bavili se společně s ním. Nějak jsem to nakonec jakýmsi zázrakem ustál, ale kdyby už dole nebyli svědci, tak jsem ho tam snad rovnou přizabil... :-))
11.03.2017 12:29:27 | Amonasr
...je zvláštní, že zrovna poslouchám při četbě taktéž Bacha...a tak mi to o to víc sedlo do nálady...:-)
08.03.2017 18:04:52 | Jort
To jsou krásné náhody - díky :-)
09.03.2017 11:06:30 | Amonasr
...tyto Tvé,tak trochu jemně zasněné,mám ráda...je to krapet kontrast
k těm "burcujícím".....a vzpoměla jsem si,jak jsem vždy svoji dcerku,
když byla malá,"jistila"očima,když lezla nahoru,na staré skluzavky,tam
se vždy postavila,"blbla" a já jsem si vždy oddechla,když sjela dolů....
......./úsměv/....Ji.P.S.Ale snažila jsem se to nedávat najevo,abych
ji "nenakazila"zbytečnou bojácností......děti nemají zábrany......
a my dospělí někdy trneme...
05.03.2017 22:12:53 | jitoush
Vím už, Jitko, že Ty mé "burcující" nejsou úplně Tvůj šálek kávy ;-) Rád ale píšu o rozmanitých stránkách života, i o těch méně příjemných - život je pestrý a baví mě zachycovat jeho nejrůznější podoby nebo peripetie a volím k tomu i různé formy, vědomě nechci zůstávát jen v jedné vyhraněné poloze. Do ničeho se ale nenutím, píšu podle momentální inspirace. Jsem rád, pokud to či ono někoho osloví (je zajímavé i sledovat, co koho víc zaujme) a těší mě, že právě Tebe oslovují tyhle lyričtější věci - diky :-)
Líbí se mi, jak jsi popsala tu rodičovskou úzkostlivost a jak jsi se v tom dokázala vůči své dceři překonávat. To bylo určitě velmi moudré. Připomněla jsi mi, jak moje máma prožila doslova celý život v permanentní úzkosti a strachu o své nejbližší. Stále jsem se jí to snažil nějak vymlouvat, bylo mi jí líto, jak si tím zbytečně "kazí" radost ze života, ale čím jsem starší, tím víc na sobě pozoruju, že jsem ty její úzkostné geny v nemalé míře podědil i já. Naštěstí se tomu snad nepoddávám tolik jako ona, i když přítel by teď asi hlasitě protestoval... :-))
06.03.2017 17:45:47 | Amonasr
...dneska jsi zabloudil až k nám, já se tam kdysi vdávala, na apríla... :)
05.03.2017 13:34:06 | Philogyny1
To je krásné - škoda, že jsem to nevěděl, hned bych si Tě tam živě představil :-) Když jsme došli ke kostelu, zrovna tam začínala mše, takže jsme byli i vevnitř - je nádherný :-)
05.03.2017 21:49:49 | Amonasr