čekání

nekonečné  čekání

dlouhou  chvílí

ukrajuje z  noci

skrojky  tmy

na  stromech sedí  straky

v zobácích  blyštivé  odznáčky

věhlasného  státníka

moře  líže  rány  břehu

posetého  pecny

  okoralého  chleba

a  všude  se  bělá

  rozsypaná  sůl...

z nenávratna  dálek

slabě  hřmí

ale  bouře  opět

v nedozírnu

jen  kalný  rozbřesk

  unaveně  zívá

a  uvítací  výbor

chrápe

zpitý  do  němoty

v prázdném  poli

                                         znárodněných  melounů