Anotace: ....
Odkrojil pravdu z kraje úst,
poskládal jitro z papíru,
nadepsal poslední začátek
pět minut před koncem,
déšť prsty bubnoval tiché blues,
nejlíp se umírá pro víru,
zkusil se ohlédnout nazpátek
naruby obrácen.
Sklízel prý víru z jablka
a lásku ze zahrady,
pěšinkou stříbra kráčel čas
pod bosou kosou řádky číst,
naděje ukrytá do jadérka,
v paměti probouzel vino(hrady),
modlil se vždy, když usnulas
za neopadaný list.
Vykročil nahlas za tichem
křičelo v koutě osamotě-
krákavá samota s křídy vran,
krása jíž nahmatáš potmě,
život je loukou s nádechem,
duše je prý forma v hmotě,
bolavost Kristových ran,
chodívá oděná skromně
do života
29.06.2017 16:20:02 uživatel smazán
VELMI HLUBOKÁ A ZRALÁ K ZHUDEBNĚNÍ :-)
21.06.2017 21:32:55 Nikita44
Píšeš nádherně Jiříku, ráda Tě čtu!
22.06.2017 13:25:40 Akrij8
Děkuji Ti, Nikitko, to já Tebe také. Vážím si toho, děkuji za Tvou přízeň. Jirka
20.06.2017 21:18:52 Stavák
nejlíp se umírá pro víru,
a ta poslední strofa mě oslovila nejvíce
/nádhera..
20.06.2017 10:31:08 Amonasr
Dýchá z toho všemi póry naděje, a to se mi vždycky dobře čte - zvlášť, když je to podáno tak životně a neprvoplánově... Moc hezky, Jirko! :-) ST
19.06.2017 09:59:44 Frr
..a rány skryty pod srdcem...:-D* ST*
19.06.2017 10:13:25 Akrij8
Tam jich bývá nejvíc, ale možná, že už je je pak člověk nese statečněji. Děkuji Ti, Jiří
19.06.2017 08:38:42 uživatel smazán
Celou báseň jsem si myslela, že jde někam jinam:) Ale on věděl, kam jít - líp než já. Super:)