Až budu odcházet, zapomeň na jméno,
bez něj jsme jen němé zašeptání,
jen střípek do rámu, v bezesklí,
hladina zčeřená tichem,
býval jsem Tvé vztažné zájmeno,
hlasem, jenž zvonkohru rozezní,
podpatkem políbím předpeklí,
když procitám novým hříchem.
Všecky mé dny jsou celotmé,
světlo mi vpila touha z hvězd,
násobím vlastní sedmé pády,
vstávám dál polámaný,
můra mne nelíbá poprvé,
těžké je vlastní tíhu nést,
třetí strofa..
scéna z Pána Prstenů, "rodiče by neměli pochovávat své děti.."
16.07.2017 19:48:11 | Stavák
Krása.....ST
07.07.2017 22:33:03 | Húrin
Bereš mi dech Jiříku...ST
03.07.2017 20:47:58 | Nikita44
Děkuji Ti, má milá Nikitko.
03.07.2017 22:47:02 | Akrij8
....Jiří,dojímá mě to,ne sentimentálně,ale tou opravdovostí,tím,co
právě prožíváš.....poezie......dotýká se.....posílám pozdrav od srdce...
.....Ji.
03.07.2017 05:35:20 | jitoush
Děkuji Ti, milá Jitřenko. Neboj se, už je mnohem lépe :o)
03.07.2017 22:45:58 | Akrij8