vítr ustal

ten večer rval vítr vše
co mu přišlo do cesty
kořeny nad zemí
koruny stromů pod nimi
a všude jablka

nedalo se jít
překročit
utéct
nohy klouzaly
bořily se do těch výmolů

řekli jí nebreč
rázem v ní vše zastavili
báli se vlastní odpovědi

a tak se začala ptát
když ustal vítr
když vlaštovky na jejich dvůr
znovu usedaly