Nejistota

Proč tolik smutných očí 

Klopí svůj zrak k zemi 

Pot stéká po obočí 

A dýchá se s obtížemi 

 

Na cestě ke štěstí 

Stále se potkáváme 

Ale sebou nejistí

I když se známe 

 

Touhou po ryzích citech

Plnými doušky z nich pít 

Jména milovaných na rtech

Svého štěstí se chopit

 

Schováváme na utrpení

Za maskou s úsměvem 

Marně hledáme pochopení 

Když dáme se špatným směrem

 

Nejbližší zůstal jen na zemi stín

Do slunce prsty malujeme úsměv

Ač pálí mosty s někým jiným 

JIž neslyšíme ptáků zpěv

 

Jen tiché šeptání stromů

Za větru pohupující se listí

Zda máme důvod vracet se domů

Když nikdo nečeká nejsme si jistí