V rámci možností

Lidi na mě vidí masku,
kterou každý den nosím.
Pokládám si teď otázku:
Proč za odpuštění prosím?

Koukají se na mě a myslí si,
že jsem jako oni, jsem jim podobná...
A pak jsi tu ty,
jediná osoba, která ví, kdo jsem já.

Lidi vidí tu holku, která se liší
jen v rámci možností.
Holku, která i na sliby slyší
a je vděčná za kus věrnosti

Ano to je pravda ale...
je to jen minimum ze mě.
Neví, že na tebe myslím stále.
Neví, že jsem z toho na dně.

Mají pravdu - jsem introvert,
to vím i já sama.
Ale neví, kdo jsem, a ta bolest
přichází hned z rána.

Možná kdybych to na hlas řekla ,
co jsem doopravdy zač,
ta tíha všeho by ze mně stekla,
ale protože nejsem žádný rváč,
- Budu potichu -

Raději nechám, aby iluze o mě měli.
Nechci totiž riskovat ty věci,
které by se potom děli.
Ještě nejsem připravená, na ty kecy.

Chci odhodit tu proklatou masku,
a přiznat se ti.
Jednoduše ti vyznat věrnou lásku,
ale v této společnosti,
to neni v rámci možností...