V rámci možností

Anotace: Nevím pod jakou kategorii to tu spadá...(láska, ze života, smutné, ostatní, big shit?) jto je asi na vás kam si toto zařadíte...

Lidi na mě vidí masku,
kterou každý den nosím.
Pokládám si teď otázku:
Proč za odpuštění prosím?

Koukají se na mě a myslí si,
že jsem jako oni, jsem jim podobná...
A pak jsi tu ty,
jediná osoba, která ví, kdo jsem já.

Lidi vidí tu holku, která se liší
jen v rámci možností.
Holku, která i na sliby slyší
a je vděčná za kus věrnosti

Ano to je pravda ale...
je to jen minimum ze mě.
Neví, že na tebe myslím stále.
Neví, že jsem z toho na dně.

Mají pravdu - jsem introvert,
to vím i já sama.
Ale neví, kdo jsem, a ta bolest
přichází hned z rána.

Možná kdybych to na hlas řekla ,
co jsem doopravdy zač,
ta tíha všeho by ze mně stekla,
ale protože nejsem žádný rváč,
- Budu potichu -

Raději nechám, aby iluze o mě měli.
Nechci totiž riskovat ty věci,
které by se potom děli.
Ještě nejsem připravená, na ty kecy.

Chci odhodit tu proklatou masku,
a přiznat se ti.
Jednoduše ti vyznat věrnou lásku,
ale v této společnosti,
to neni v rámci možností...