než jsem odjela
než jsem odjela
Anotace: ---
To bylo ten den, než jsem odjela
leželi jsme pod bílým dubem
nejkrásnější bývají v podzimu (říkáš mi)
tak proč mám pocit
že se mé klíční kosti
červenají
jako jeho větve
co samy nikdy
nedosáhnou ke slunci
a v kostelních hodinách
prý zas bydlí starý výr
ten s divnýma očima
--- už neodbíjí celou
---
v těch chvílích
mezi
úskočnými vteřinami
schovávám obličej
pod krempou klobouku
abys neviděl, jak se to šíří
zkus ustřihnout lampu.
a žaludy smeknou
do slámy Panny Marie
do očí srn
dají své teplo
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk29.09.2017 05:32:45 Stavák
Mám doma dva mladé červené buky, ta červená čaruje, po duši hladí, jako tyhle řádky... zamrazilo.
29.09.2017 06:14:43 Philogyny1
Já mám vysazený doubek, chtěla bych i ten bílý, na podzim se barví červenou a buk, ale kde, musím vymyslet místo, aby přežily, až vyrostou...
29.09.2017 12:09:26 Stavák
Já je mám kousek za skálou po půdou, drží překvapivě, dobře se jim daří i na návětří... :)
28.09.2017 07:25:42 Koblížek
Občas lehávám pod uroSTlým bukem, pozoruji jeho větvoví a představuji si, že jsem spadlá bukvice.
(bez dvojsmyslu, prosím) :o))
Pěkné.
26.09.2017 22:59:16 Frr
...když plamen slova je žíznívou svící pijící z okna Noci oči snů....ST* :-D*
26.09.2017 15:07:03 A42
Nechci do té pavučiny cvrnkout, abych ji nepokazila, takže radši nic neříkám... ;-)
