mámy a velryby
mámy a velryby
Anotace: ___
Svou krev dáš do dětí
sen o bílých koních odložíš na noční stolek
jednou se možná bude hodit
tak jako brýle, teploměr
a nezbytný košíček jehel a nití
kříž_ko(vo)vým stehem
holou kůži přišít
na indiánský bubínek
a vzývat všechny bohy:
učená velryba
tančící nad tichým oceánem pochopení
vodotrysk nepřišel
trpaskop v hlavě sádrového trpaslíka
někde tam spolu mizíme
živote můj prolhaný
Komentáře (11)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk06.10.2017 21:41:37 uživatel smazán
Svou krev dáš do dětí .. jak jednoduše zní a skoro magicky ... už jen ten začátek je paráda:)
06.10.2017 21:46:00 Philogyny1
a pak Ti řeknou, že jsi nevhodný dárce, protože žádnou nemáš, stalo se... :)
07.10.2017 07:48:25 uživatel smazán
je to z té básně cítit, umíš přenést pocit - ne přesné slovo, ale ten nepokoj, že se něco děje - co by se dít nemělo, co by se dít mělo :) :*
06.10.2017 18:29:13 Nikita44
..prolhaný, ale Tvůj!:-))
06.10.2017 18:43:56 Philogyny1
Já na hodně věcí přicházím až teď, byla jsem jako ve skleníku, někdy si přijdu, jako Alenka v říši divů... :)
07.10.2017 16:56:15 Nikita44
...tak to přesně prožívám teď já:-)
07.10.2017 19:04:36 Philogyny1
ani nevíš, jak jsem ráda, že mi někdo rozumí a napíše to.
07.10.2017 19:34:21 Nikita44
..člověku se někdy otevřou oči a duše až v určitém životním období, víc vnímá, cítí, prožívá, vzpomíná a zapomíná:-))takový přechodník k vyššímu já:-))
