Bezdomovec

Jistota ach, jak pomíjivá může být…
Když tě objímá mrazivá náruč chladné noci
Když nevíš, kam bys složil hlavu
Když peníze máš max tak na kávu z matu
Tím pádem tě nevpustí do žádného apartmánu
Když máš na sobě ne zrovna zimní hadry
Když tělo chvěje se ti a nemůžeš před tím nijak uhnout
Jen se s tím smířit a celé to akceptovat,
Když ti chytrý mobil řekne že dopravní podnik teď odmítá pracovat
Když hledáš každou skulinu, kde na tě nebude foukat
Když modlíš se, aby se ta pitomá ručička začala k ránu posouvat
Jistota ach, jak pomíjivá může být…
Zažít to znovu? Ne dík…