Anotace: -
Za horizontem slov
zpívají odpuštění
dlouhé stíny
Ptám se, kde jsi byl?
když ležela jsem v trávě
mraky pluly jak velký svatební vůz
a já byla ztracená
v pomalé vůni heřmánku
kde jsi byl, když pila jsem
hořkou černou kávu
s nekonečnou jizvou na rtu
A kdo vlastně jsi?
je jako ozvěna v Tvém snu
stále se vrací
nebo jak tažní ptáci... znáš své kořeny?
03.01.2018 16:45:47 | Danger
je dobře ... že se člověk ptá ... to aby nebyl ... fanatik ... úsměv.z.
01.01.2018 16:22:26 | zdenka
pořád se ptám a nevím...
01.01.2018 16:36:07 | Philogyny1
já také ... ale nepíšu otazníky ... to ponechám na jednotlivém čtenáři ... úsměv.z.
01.01.2018 16:54:41 | zdenka
Kdo vlastně jsi??? To se také stále ptám.
Člověk je tu vlastně pořád sám,
jen se to naučit a spoléhat sám na sebe.
Moc krásné. ST*
01.01.2018 12:09:06 | Šípková Růženka