před usnutím

bála ses
že se pro tebe nikdo nevrátí
že na tebe zapomenou
všichni
na které nevědomky
zapomínáš
.
.
.
díváš se ven z okna
jestli tam na tebe nečekají
všechny ty tváře
které v sobě uchováváš

tatínek
maminka
syn
muž

příliš někam spěchali
a tys s nimi na chvíli...
ztratila krok
.
.
.
zdá se ti sen
o prosluněné zahradě
společně kráčíte vedle sebe

konečně se rozpomínáš

ať si svět dál myslí své
třeba že se usmíváš
a ani nevíš čemu