sotva jsem otevřela
ústa
stál tam
na tom samém místě
jako každý den
se síťkou na motýly
čekal
na moje první slovo
pak
všechna ta usměvavá slovíčka
co vylétaly z mých úst
třepotaly se jako motýli
pochytal
hřebíky přibil na dřevěný stůl
práva útrpného…
následky
jsem pocítila
okamžitě
lámaly mi páteř
drtily kosti
nutily klonit hlavu
až na práh samotného pekla
ach ……………………… vystoupat jako dým k nebesům
ztratit se
beze slov
Obávám se Anděli, že mnohým se nám stalo...
Duše dýmem osvobodíš...možná proto tolik lidí omylem kouří ..:?
25.03.2018 08:30:15 | Malá mořská víla
:) děkuji za komntář:)
25.03.2018 13:58:53 | Anděl