Návštěvnost
30/3/2018
30/3/2018
Anotace: věnováno Amélii
Dírama svých riflí
hříšně nakukuju pod cizí prádlo
zkouším nahmatat lemy od mraků
_
abych mohla zaklepat a říct
ahoj, jsem tu
víš
_
jak malé dítě, když mlaskne pusou
a neomylně
chytí prso
ten nekonečný zdroj
tekoucí poezie
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskAmélie vyroste do krásy :-)
01.05.2018 19:26:04 | básněnka
Beru Tě za slovo, mám před očima tu z Montmartru... :)
04.05.2018 06:42:52 | Philogyny1
zázračné...
06.04.2018 23:35:45 | zelená víla
Když jsem jí poprvé uviděla, tak se zrovna přebalovala a na nožičce měla napsané příjmení táty...
07.04.2018 08:22:04 | Philogyny1
tekouci poezie ... at roste a zije ... usmev.z
02.04.2018 18:32:49 | zdenka
Děkuji. :)
02.04.2018 20:44:32 | Philogyny1
Líbí se mi prostřední strofa a závěr básně. Je krásná ♥ Jako andělíček, mí synovci jsou jako čertíci... :)
02.04.2018 17:16:47 | Stavák
..nebo jen jak sladce snící kudlanka básně-ve spaní- leč bezděky neustále ve střehu...:-))) :-ST*
02.04.2018 12:30:30 | Frr
...někdy závidím i sama sobě... :)
02.04.2018 16:16:58 | Philogyny1