někdy stoupají o úplňku
ponorné řeky zapomnění
až k břehům tušené sdílnosti
písek přesýpaných věčností
zbahenní do matného světla
samomluv
z vajec racčího chechtotu
se nakonec vyklube jekot
přílivové vlny
ta naráz spláchne báseň
ještě než stačila spolykat
všechny andělíčky svých slov....
rozštěpené vědomí za úplňku dokonale radí opak skutečných celistvostí
15.06.2018 09:12:23 | Akyš
tak se jej držme-uvidíme kam nás dovede****:-D*
15.06.2018 12:01:00 | Frr
Frr...těším se na Tvé básně...jsou....jsem z nich nadšená! jsou neotřelé....tak neskutečně....živé..obdivuju Tě..**ST**
15.06.2018 07:24:37 | Anděl