omývám písek
svými slzami
co zrnko
to můj neprožitý den
smývám bolest
čekala jsem
dost dlouho
na sevření své ruky
v té tvojí
čekala jsem
dost dlouho
na objetí
staccato srdcí
tak těsně vedle sebe
tak jako splývá
příliv se skalisky
než je s přitažlivostí měsíce
opustí
chci odejít
sama
než mne život zabije
nastal čas
odlivu
Člověk by si měl vzít trochu smíření a nadhledu z komety. Prolétne si a "zemře" šťastná. Někdy je toho víc, než dlouhé oběžné dráze v chladu. Hezké verše i s perličkou "... staccato srdcí."
09.04.2019 01:22:53 | šerý
Naštěstí máme Měsíc, tudíž po každém odlivu přijde zase příliv. Tak neztrácej naději, Andílku.
17.08.2018 19:24:28 | Titanie