Anotace: momentálně...co prožívám...a snažím se tolik! přežít
omývám písek
svými slzami
co zrnko
to můj neprožitý den
smývám bolest
čekala jsem
dost dlouho
na sevření své ruky
v té tvojí
čekala jsem
dost dlouho
na objetí
staccato srdcí
tak těsně vedle sebe
tak jako splývá
příliv se skalisky
než je s přitažlivostí měsíce
opustí
chci odejít
sama
než mne život zabije
nastal čas
odlivu
09.04.2019 01:22:53 šerý
Člověk by si měl vzít trochu smíření a nadhledu z komety. Prolétne si a "zemře" šťastná. Někdy je toho víc, než dlouhé oběžné dráze v chladu. Hezké verše i s perličkou "... staccato srdcí."
17.08.2018 19:24:28 uživatel smazán
Naštěstí máme Měsíc, tudíž po každém odlivu přijde zase příliv. Tak neztrácej naději, Andílku.