Bez/nadějná

V hranici vzplálo jitro cizí,

ústa Tvá políbil sníh a mráz,

oči se rozlétly dokořán,

v paměti leží mlhavost,

vločky jsou poztrácené slzy,

proud času strhne každou hráz,

šálek je plný nedopitých ran,

život je věčná ospalost.

 

Chytáš se do sítí smutku řas,

v duši Ti hraje podzimková,

dlaněmi nepřesadíš žal,

tělo je pouze prázdná cela

o jejíž dlažbu klopýtáš,

tisíckrát spadlas, vstalas znova,

naděje je Tvůj svatý grál,

i luna se zrodí novocelá.

 

Svou duši nevložíš do obálky

čas je jen neznámý adresát,

vše co mu zašleš, příjde zpátky,

slova již v popelu vyhořela,

čtu si Tvé vzkazky mezi řádky,

nauč se znovu milovat,

odrazem světa rozechvělá,

život je úvěr, vrásky splátky,

duše Tvá tiše spící sad.