Návštěvnost
Nebát se
Nebát se
Nebát se překročit svůj stín,
opustit tíživé souměrnosti,
pohlédnout o den nazpátek
a neodvrátit tváře,
upíjet z archivních vin,
pravdou se opít do němosti,
poslat věk na křídlech vlaštovek,
vyplatit sliby do haléře.
Nebát se drátů pod nohama,
krev je jen stopa po životě,
první krok někdy zabolí,
jen sám sebe překonat,
čas přikryl se starýma novinama,
poslední zmíňka o nicotě,
zkus obětovat cokoli,
čistě a upřímně milovat.
Zkoušet se nebát sebe sám,
klást úvahu před činy,
krok vtisknout do paměti,
kde setrvale rostem,
zahnat svůj sebeklam,
z cizího odcizení,
snad blízkost v sobě prostřem
pro zítřek.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskubrousku prostři náááám...
15.11.2018 00:07:11 | enigman
...to je to nejtěžší...proto lidi raději lezou na horské štíty a jiné nesmysli...
11.11.2018 13:14:58 | Jort
.....budu si číst vícekrát,je tam spousta moudrého k zamyšlení......
a poslední část,ta mi jde ještě blíž......a ten závěr zcela zarezonoval.
Díky za Tvé verše,Jiří.....Ji./úsměv/..Ano...nebát se být sám sebou...
....a hlavně vědět,kdo jsem já...../úsměv/
11.11.2018 09:54:53 | jitoush
pro mne nejvíc ten poslední verš...ráda četla
11.11.2018 06:13:34 | Philogyny
..do strun údělného ticha hrábnout až se rozezní...ST*:-D*
11.11.2018 05:45:04 | Frr
Máš tam hodně myšlenek jakoby z mojí hlavy ... opustit tíživé souměrnosti, pravdou se opít do němosti, poslat věk na křídlech vlašťovek ... chytré psaní:) Teda alespoň pro mě - budu si tu chvíli číst
11.11.2018 00:03:41 | Ragnell
Krev nikdy není jako voda, krajina strachu? I odcizení je škoda...
10.11.2018 23:52:52 | básněnka