Nechci...

 

Nechci...

 

Asi tě radši

už nechci znát,

na blízkost odrazu

svíčky v tvých očích,

pro ranní

kávu v posteli,

co spolu jsme pili,

z lásky ...snad.

 

Asi tě radši

už nechci znát,

nevnímat v doteku

tvou hebkou kůži,

nesnídat

porci polibků,

jenž ve mně budila

krutý hlad.

 

Asi tě radši

už nechci znát,

ani tu slzu

na polštáři,

co měla jsem,

to jsi ochutnal..,

nezbylo nic, než

sbohem dát.