vichrno
slova promluv
odstávají jako
uši netopýra
ve zběsilém letu
námluv
mé noci
se ježatí
hučí
piští
kvílí
práskají osmahlým
bičem výčitek
uhýbají posedlostí
lomcováním tmy
před pohledem
do zrcadla
vlastních očí
až v lijavcích
vyhládlého rána
svítá
čirá radost
ze zvěstování
HOLOBYTÍ
*
Každý, kdo ty živly přežil,
vzpomíná strach, kdy se ježil.
13.03.2019 09:21:52 | Špáďa
Frr......déšť v nás evokuje různé pocity...já slyším naříkat Meluzínu v komíně a věř mi, že často je mi jí tak líto! a pak když vítr utichne...poklid...i v duši...tolik Ti přeji poklid...zasloužíš si ho..*ST*
11.03.2019 18:25:16 | Anděl
děkuju Ti andělinko...všichni se ho zasloužíme...:-D :-)*
11.03.2019 20:00:49 | Frr