na střeše nadutej holub
v srdci zkřehlej vrabčák
a to ti nedá spát
tvý ticho pořád jenom mlčí
a ty ani netušíš o čem vede řeč
až jednou promluví
konečně usneš
s měkkoučkým smírčím kamenem
pod hlavou****
jojo, když se smíříme sami se sebou nastává hebkost... :-)
13.06.2019 00:23:20 | zelená víla
už aby...:-D*
13.06.2019 10:42:11 | Frr
Smířit se s životem, tichem, samotou...a přesto si tančit třeba s gavotou :-)
11.06.2019 22:25:30 | básněnka
"s gavotou" básněnko nejlépe v Bretagni...teď je tam ale moc turistů-zvu Tě -pojedeme tam poč. podzimka-to už se svým kolénkem budeš moci i tančit...ju? :-D*
12.06.2019 02:12:21 | Frr
Ale, ale, Frráčku, a nebyl by lepší namísto nadutého holuba, radějc nadívaný? :-))
Ale líbí se mi, jak píšeš o tom tichu... to až moje Ticho jednou konečně promluví, možná se mi změní můj celý dosavadní svět. Bude to totiž znamenat, že jsem získala víc sebedůvěry :-)
Pěkné, Jiří :-)
11.06.2019 20:01:50 | Helen Zaurak
víš, v těch našich duších si jednou vykračuje nadutej holub, jindy se nám v srdci choulí zkřehlej vrabčák...taky je ovšem někdy máme v sobě oba najednou...díky za přijetí...:-D*
12.06.2019 02:16:48 | Frr
Zkrátka Frrčíš! Pěkně provedené verše.
10.06.2019 23:59:00 | šerý
díky...:-D*
11.06.2019 08:01:42 | Frr