Už let víc než dvacet není kam se vracet

Už let víc než dvacet není kam se vracet

Anotace: tenhle pocit máme asi všichni

***

je mi deset
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí

 

nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují

 

je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena

 

je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet

 

jak sen v prachu šedesát let
a teď už vskutku kmet
jsem sám
máma i táta už spí

více let, než dvacet

i kouře už jsou pryč

není kam se vracet

 

Autor aravara, 18.06.2019
Přečteno 302x
Tipy 23
Poslední tipující: Iva Husárková, Frr, Avola, Amonasr, zelená víla, Helen Zaurak, Krahujec, Kapka, šerý, hanele m., ...
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

..velmi sugestivní a upřímné, oceňuji, že nepodléháš sebelítostivým sentencím..ST* :-D*

20.06.2019 18:53:03 | Frr

jen sám k sobě... nu a teď ten širák můžeme odhazovat v dál...
od sebe k sobě... vlastně se mi tahle logika všeho líbí...

18.06.2019 23:49:41 | zelená víla

Ano... ano: logika v tom je... a neúprosná (:-D a děkuji ti za kom

19.06.2019 20:15:31 | aravara

Po přečtení Tvé básně, Jaroslave, vytanula mi na mysli básnička, kterou jsem vkládala před třemi roky, myslím, že je té Tvojí v něčem podobná, a mám u ní i maličkou osobní fotografii, budeš-li chtít nahlédnout :
https://www.liter.cz/ostatnipoezie-zivot-815370-cist

...
Rozsvícené ticho...
a nevím proč,
myšlenky vynořují
dávnou fotografii.
Jsem Žabka,
plachý úsměv ve tváři,
rozcuchané vlasy gumičkou sepnuty,
modře tepláková mikina,
i když fotka černobílá,
okno v Solenicích.
Tam za tím oknem,
někde v trávě,
schovaný obživlý kamínek.
Trilobit.
Brázdil dnem moří,
propastmi věků doplul mi do dlaní.
Vzpomínka zůstala,
a cosi dnes uvnitř svírá
otázka zastřená.
Jestli pak někdy zbude i po mně,
namísto schránky, ulity, kamene,
v tišinách vánků myšlenka:
Žila dívka,
a moc si přála
zpívat a tančit,
darovat cit...

____

Milý Aravaro, vždy je kam se vracet, máme-li vzpomínky.
Tvoje dnešní báseň mě velmi oslovila, a děkuji mnohokrát, že jsem ji mohla číst. Děkuji! :-)
Hel.

18.06.2019 20:43:03 | Helen Zaurak

Helen - děkuji ti za komentář i vloženou báseň, která s jistou rezervou vyjadřuje i mé pocity, což jsem nakonec napsal i na tvé straně...

20.06.2019 21:51:57 | aravara

Líbí se mi... ST
Připomnělo: https://www.youtube.com/watch?v=ymm4Ey6FYdU
:-)

18.06.2019 16:29:00 | Kapka

Ten Schmitzer je nedostupný, ale dík za tip

18.06.2019 18:40:42 | aravara

Pěkná práce ale téma trochu nostalgické a smutné. Ale s mačetou odhodlání se i v dnešní situaci dá prosekat k potěšení a úsměvu. Málo? A co je málo?

18.06.2019 14:09:02 | šerý

Na-pro-sto !! přesně... Děkuji, šerý

18.06.2019 17:32:18 | aravara

Oldíku Jardoušku, ta je nádherná.. jak už tak smutky bývají

18.06.2019 10:39:12 | hanele m.

Haničko - ty jsi zlato ... děkuju...

18.06.2019 17:29:45 | aravara

Krásný. ST.

18.06.2019 09:59:42 | J.Karasová

Díky - žes ku mně zabloudila...

18.06.2019 17:33:27 | aravara

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí