Návštěvnost
Poslední Sbohem
Poslední Sbohem
Svíčka času dohořívá
knot pokroucený utápí
v kaluži bílého vosku
Zvon kostelní věže
odbíjí neblahou chvíli
rozmetaného jedu krutovládce
chlapce naverbovaného k vojsku
Nad zastřeným háječkem
měsíc svědkem němým
dívčiny oči zatopené smutkem
s posledním obětím
s posledním políbením
Dává chlapci Sbohem
Utichlo ševelení listů
ustal štěkot psů
rozprostřelo se ticho po kraji
Vojáček kráčí do polí
zpečetit osud svůj...
https://www.youtube.com/watch?v=6cV1ei-U3sI
Komentáře (18)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskSilná. Pouto autenticity. Nádech místa s příběhem.
26.01.2022 20:09:09 | mkinka
Velmi pěkná citlivá báseň.
24.03.2020 23:01:42 | Jaruška
Děkuji, jsem rád, že se ti líbí. :-)
25.03.2020 19:50:26 | Kubíno
Ahoj, Kubíno, kde jsi? :-) Cožpak je toto Tvá poslední báseň?!?
Tedy, alespoň hodně štěstí :-)
14.12.2019 13:23:53 | Helen Zaurak
Helen, kdepak, jen se toho poslední měsíce událo hodně a nezbývalo příliš času. Opět se rád vracím. :-)
29.02.2020 00:09:12 | Kubíno
Zdravím Tě, Kubíno, dovolím si sdílet jistou myšlenku, o nic víc mi nejde, prosím.
Nevěř lidem, co hlásají jedinou "pravdu," ona totiž žádná taková není, a již z principů našeho světa ani nemůže být, svět ve své neskonalé šíři zůstane pro člověka zřejmě navždy ne úplně poznatelným. Např. možná znáš, Kubíno, v kvantové fyzice existuje pojem princip neurčitelnosti : čím přesněji určíme jednu z konjugovaných vlastností, tím méně přesně můžeme určit tu druhou – bez ohledu na to, jak dobré přístroje máme.
Vkládala jsem kdysi na Liter básničku "Jak voní fraktální květiny." Co je fraktál, asi víš nebo si najdeš, zkráceně jedná se o geometrický objekt množiny, třeba tady je pěkný příklad :
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/Julia_set_%28highres_01%29.jpg
Tak tedy, vložila jsem básničku, v jejímž závěru se ptám, zda mohou fraktální květiny vonět? Jsou lidé, kteří by bez váhání jasně vyjádřili, že moje otázka je nesmyslná, a tudíž nemohou. Ale je i jiná odpověď : "Ano, voní abstrakcí času. Jeden čas se přes zatlučené okno může zastavit, protože ho není možné odečíst z nebes. Jako se ustálí zdobnost jedné mořské schránky. Další čas se vynoří z energie korelovaných oken. Aby se nakonec z nádherných zdobností mořských schránek zdálo, že čas nehraje žádnou roli.
Kolem sebe tvoříme malý svět. A náš čas se vynoří z pozorovatelných pohybů malého světa. Když se pohyb v malém světě zpomaluje, nemusí se zpomalovat náš čas. Zbývá nám energie, která zpomalení času vyrovná. Náš čas zjednodušeně řečeno určují pozorovatelné pohyby okolí dělené energií, která nám zbývá. Čas se zastaví nejen zastavením okolního pohybu, ale také, když nám nezbývá energie."
Kubíno, piš a vkládej dle svého uvážení, je to mnohem lepší, než nedělat vůbec nic, a člověk si přinejmenším tříbí myšlení. Ale jen vlastní sebereflexí a postupem času vyzraješ, již teď jsou v Tvých dílech patrné změny! A nevím, jak u Tebe, u mě kritika nefunguje, spíše bolí a znejisťuje, nenapíšu tím lepší básničku, to prostě nejde. Jakákoliv činnost v člověku zkrátka musí zrát, jako ta zdobnost mořské schránky... :-)
Hezký den, Kubíno :-)
30.06.2019 08:56:01 | Helen Zaurak
Moc ti děkuji za dlouhý a vyčerpávající komentář.
Moc si toho vážím.
Máš pravdu, kritika by měla člověka posílit a posunout vpřed, ale někdy přeci jen bolí. Většinou si na kritiku vzpomenu odstupem času, v dané chvíli se ji snažím přehlížet a nebrat moc na vědomí.
Snažím se psát jen ve chvílích, kdy mám chuť a hlavně nápad, když to napíšu velmi podrobně, tak někdy mám dokonce potřebu psát. Nemám chuť se škatulkovat do nějakých tabulek. Samozřejmě, vždy autor spadá svým psaním do určitého směru nebo proudu, ale nikdy se podle mě nenajdou dva do puntíku stejní. Pravidla jsou fajn, ale jen v mezích. Nic se nemá přehánět.
Věřím, že to dozrání teprve přijde, je to zatím jakési dozrávání a čekání na pořádnou vláhu a následně několik dní sluníčka. :-)
Měj se hezky a děkuji. :-)
01.07.2019 16:00:38 | Kubíno
Úžasný komentář :-) A také si myslím, že Kubíno nám tu postupně vyzrává před očima a vyzrávat bude i dál hlavně svým vlastním přičiněním - právě proto, že z jeho veršů jasně cítím, že nepíše pouhé slovní ekvilibristiky "na efekt", ale z hluboké vnitřní potřeby. To je to nejpodstatnější, ostatní pak přichází postupně "samo" v procesu "vyzrávání"... :-)
01.07.2019 10:09:05 | Amonasr
Amo, děkuji. :-)
Někdo říká, že vyzrávání přichází čtením. Čím víc člověk čte, tím lépe píše a zná. Já jsem toho názoru, že vyzrávání přichází věkem, změnou pohledu na život, postupným stárnutím a čtení má podle mě přispět hlavně k obohacení, nikoli k přetváření fantazie a škatulkování se. Právě proto mám rád literaturu, je v ní mnoho proudů a směrů, které se v ní mísí. To je na tom to nejkrásnější. Každý autor spadá k podobně smýšlejícím autorům do nějaké škatulky, ale nikdy se nenajdou dva do puntíku stejní. :-)
01.07.2019 15:50:14 | Kubíno
To jsi vyjádřil moc hezky, Kubíno, vlastně to vidím prakticky stejně. Dokonce si myslím, že když se někdo snaží svým stylem připodobnit nějakému známému autoru nebo se vejít do nějaké předem dané škatulky, potlačuje svou vlastní originalitu a směřuje do slepé uličky, byť je třeba v souladu s momentálním módním vkusem. Kopie zůstane vždy jen kopií, nápodoba nic zajímavého nepřináší a já jednoznačně preferuju originály. Uhranutost celebritami a módními trendy mi připadá až směšná - opravdový smysl má jen vlastní hledání. A to je program na celý život - od druhých se občas můžeme v tom hledání něčemu jen přiučit :-)
02.07.2019 10:21:12 | Amonasr
Ahoj Kubíku mně se posledně líbilo jak jsi uznal že v básních míváš vícero frází. A řekl jsi že se nechceš stát spisovatelem a tudíž přece nevadí hrát s líbivými slovíčky... A to já právě uznat nemůžu. To básnění a každá tvorba je tak trochu psychologie a vystavení se svému egu. Tu existuje nebezpečí, že si básník takovým předstíráním škodí. Zpevňuje si povrchní vidění a dává falešnou odměnu. Proto lidem často říkám aby psali doopravdy. Radši nešikovně avšak doopravdy, než úspěšně líbivě.
30.06.2019 07:44:43 | Karel Koryntka
Děkuji za komentář,
veškeré básničky, povídky, citáty a další tvorbu píšu na základě svého vnitřního cítění, myšlenek a představ, které se mi denně honí hlavou. Kdybych napsal, že se chci stát spisovatelem, spíš by to znělo tak, že se snažím zaujmout za každou cenu a psát jen pro kvantitu. Já však pro kvantitu nepíšu. Mám zkrátka chvíle, kdy psát chci, mám nápady a také chuť a potom jsou tu chvíle, kdy nenapíšu delší dobu nic. ;-)
01.07.2019 15:44:19 | Kubíno