Promiň drahá

Promiň,
nezměnil jsem se teď to vím.
Dál píšu básně, v noci bdím.

Jím když druzí usínají,
chodím po hřbitovech rád.
Otevřeně se vždy přiznám,
nejsem dobrý kamarád.

Mám oči pro každou ženu
nejsem eunuch ani gigolo.
Rád se bavím, piju víno,
kouřím dýmku do toho.

Snažila ses mě si změnit,
skoro se to povedlo.
Ale byl jsem někdo cizí
takové divné nemehlo.

Tím vzezřením jsem nemoh být,
toho chtěla bys snad za muže?
Takový domácí puňťa,
co ho zloděj přemůže.

Promiň, že už zas jsem sám sebou,
nadávej si jak jen chceš.
Já jsem prostě jenom mužský,
tak to řekni :
'Seš jakej seš'